Mám rád vína suchá, ale musí mít harmonii. Znamená to, že alkohol, cukr a kyselina spolu musí kooperovat. Rýňák mám na poloze, kde mi každý rok vyzraje minimálně do pozdního sběru, ale zároveň si vždycky přivezu i kyselinu, která bývá až vražedná.
Nejpřirozenější způsob, jak se jí zbavit, je nechat víno vymrazit. Na celou zimu ho dám ven do nerezového tanku, a když ho pak na jaře stočím z jemných kvasničních kalů, nerezová nádoba připomíná spíš krápníkovou jeskyni. Mráz zpusobí, že všechna nestabilní kyselina z vína "vypadne". To má dva pozitivní účinky. Jednak se sníží celková kyselost vína, aniž bych musel použít zázračný prášek. A jednak není nutné přidávat žádný stabilizátor vinného kamene, protože už tam žádný nestabilní není. Takhle to dělám u všech vín, ale u rýňáku je ta doba na mrazu o dost delší.
Na rozdíl od ročníku 2021, který jsem udělal úplně suchý, tady zůstalo něco málo nepřekvašeného cukru. Vůbec to nevadí, protože lehký zbytek krásně vyrovná kyselinu. Není sladký, ale je brutálně pitelný.
Analytika:
- polosuché
- objem: 75cl
- alkohol: 13,0 % obj.
- zbytkový cukr: 9,7 g/l
- kyseliny: 8,1 g/l