Mám rád vína suchá, ale musí mít harmonii. Znamená to, že alkohol, cukr a kyselina spolu musí kooperovat. Rýňák mám na poloze, kde mi každý rok vyzraje minimálně do pozdního sběru, ale zároveň si vždycky přivezu i kyselinu, která bývá až vražedná.
Nejpřirozenější způsob, jak se jí zbavit, je nechat víno vymrazit. Na celou zimu ho dám ven do nerezového tanku, a když ho pak na jaře stočím z jemných kvasničních kalů, nerezová nádoba připomíná spíš krápníkovou jeskyni. Mráz zpusobí, že všechna nestabilní kyselina z vína "vypadne". To má dva pozitivní účinky. Jednak se sníží celková kyselost vína, aniž bych musel použít zázračný prášek. A jednak není nutné přidávat žádný stabilizátor vinného kamene, protože už tam žádný nestabilní není. Takhle to dělám u všech vín, ale u rýňáku je ta doba na mrazu o dost delší.
Pokud máš rád víno, které tě posadí na prdel, tak si ho užiješ.
Je potřeba si na něj počkat. A já si počkal. Analyticky má sice kyselinu 9,7g, což je pořád síla, ale už má hezky obroušené hrany.
Delším ležením ve větším objemu se už krásně začínají objevovat petrolejky (odborně TDN neboli trimethyldihydronaftalen).
Já tohle teď piju hodně často.
Analytika:
- suché
- objem: 75cl
- alkohol: 13,0 % obj.
- zbytkový cukr: 4,1 g/l
- kyseliny: 9,7 g/l