Můj děda dělal často směsku vín, protože mu nevycházely sudy. Co zbylo, šlo do posledního rohového demižonu. A když se koštovalo, říkali jsme tomu vyháňací vzorek.
I já občas vína míchám (teď se tomu říká spíš blendování nebo scelování). Dneska je ale důvod uplně jiný, než že mi nevycházejí sudy. Někdy si vyrobím dvě vína a samostatně ani jedno nefuguje. Pokud je ale scelím ve správném poměru, najednou se něco změní.
U Trašáku to bylo jasné. Tramín byl krásně plný a aromatický, ale totálně mu chyběla kyselina. Vlašák byl naopak lehčí a pořádně kyselý. Samostatně byla vína průměrná, ale když se mi podařilo najít ten správný poměr, vzniklo víno, které má krásně plné tělo a svěží kyselinu. Do vína přišla jen minimální dávka síry, a to se v aromatice projevilo na její lehké otevřenosti. Takové divoké a nepolapitelné, až by někdo mohl říct naturální či autentické.