Když jsem si v roce 2012 začal sám hrát s vínem a říkal tomu vinaření, bylo to v malém, původním dědovém sklepě z roku 1975. Trochu jsem tam pouklízel a zkoušel vyrábět víno "moderním způsobem". Byl to docela krok zpátky, protože u dědy byla technologie původní předrevoluční, všechno malé a náročné. Dneska už sklep pro vinaření nepoužívám, ale přesto na tyhle hrubé začátky rád vzpomínám. Sklep je ale krásný a byla by škoda ho nechat ladem. Rozhodl jsem se tedy ho používat jako sklep na zrání červených vín. Každý rok do něj nakoupím pár nových francouzských barrique sudů a naplním je mladým vínem. Výhoda sklepa je, že je "až" za silnicí od vinařství. Je to tedy docela daleko, abych do vína pořád sahal, ale zase pěkně blízko, abych si to mohl kontrolovat.
V roce 2022 jsem do dvou sudů naplnil frankovku a říkal jsem si, že ji tam nechám několik let ležet. Už po roce a půl byla krásné vyzrálá, bez kyseliny a skoro by se dalo říct, že na moravské červené docela težká, až unavená. V roce 2023 jsem posbíral pár hroznů cabernetu sauvignon a už za 3 měsíce z toho bylo krásně pitelné víno. Bylo jasné, že tohle je to pravé, co loňská frankovka potřebuje.